I-Psychológia

ešte dodatok k tomu čo som sa dočítala čo ti radia ostatní!nezabudneš na nu NIKDY,preto neutekaj pred myšlienkou na nu nejakou aktivitou!ako ti radia tu dole podpísaní....

ja som sa dostala sama zo zlomeného srdca a nemusela som utekat za žiadnou aktivitou....

jednoducho si povedz sám sebe-cítim k nej čo?lásku?nenávisť?moja hrdost utrpela?čo cítim?bolest?tá bolest je z toho,že som urobil všetko preto aby sme boli štastní a ona mi bola neverná?PREČO?toto ta trápi!toto pokial nevyriešiš nijaka iná aktivita ta nevylieči!

kto komu dal po nevere kopačky?neviem nepochopila som tvoj článok....či ty jej si dal kopačky či ona tebe,že našla lepšieho než si ty?na obe možnosti viem riešenie,len neviem kto komu dal kopačky!

prehodnot sam seba,preco ta podviedla?potom zistis ci je chyba v tebe ci v nej...

podla toho sa zariad,ak je chyba v tebe najdi ju a polepsi sa,ak v nej-nechaj ju tak a vsetko vyhod co ta v spomienkach na nu navezuje-proste vsetko zahod vsetky spomienky na nu,hmotne spomienky a spomienky v hlave odidu same,ak prestanes vidiet veci,ktore ti ju pripominaju,je to tazke ale da sa to...ale nemysli na nu s nenavistou,lebo co nenavidis to ta neopusti,len s laskou nech si ide svojou cestou,a ked je sama že si uvedomila že urobila chybu-TAK JEJ ODPUSTI a budte spolu ale prestan jej o tom vraviet-pripominat jej neveru-jej zlyhanie vo vztahu-stalo sa to lebo ste nemali spolu nieco vyriesene...komunikovat o vsetkom musite!potom nebude nevera ani nic zle!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

neviete nic o týraní,nezazil ste to na vlastnej kozi!ako mozete úpovedat niekomu nestastnemu ze nech prehodnoti svoje spravanie!

ona nieje na vine že rodičia sa hadaju alebo bohviečo robia sebe aj im!

ona robí všetko čo može a je silná lebo ešte o tom aj píše!ona nieje na vine!nemusí sa správat ešte lepšie aby situácia u nich doma bola znesitelnejšia!jej rodičia sa musia polepšit-im by ste mal vraviet nech posudia svoje spravanie,a nie male dieta neplnolete!

ahoj anonym,nenapisala si,kolko mas rokov,ale podla toho co pises o domove si neplnoleta,mas surodencov,si im ako matka,staras sa o nich viac nez ona,ako pises o svojich rodicoch,ale ja ti chcem jedno poradit-netrucuj,jedz ked ti davaju,a nebud smutna ked sa hadaju-je to ich komunikacia-oni nevedia so sebou inak hovorit ako hadanim alebo krikom,su tak vym,ysleni nauceni...ty si ina,dakuj za to bohu,ze si ina,uvedomujes si ze si ina,ale keby slo o tyranie u vas doma tebe alebo tvojim surodencom-chod na policiu a chod v klude do domova-aj so surodencami

tyranie znamena:nedavanie jedla,alebo jedla skazeneho-plesniveho,bitie-telesne bitky,nestaranie sa o vaše oblečenie-to znamená nemat vyprane pradlo,

ale ked ti mama a otec dava jest a aj sa stara o vas co sa týka čistého oblečenia a prostredia...ale pritom sa hádajú a kričia na seba,tak to je ich problém nie tvoj...nevšímaj si ich ich už spája len nenávist k sebe-a to jhe tiež forma láskz-preto sa do nich nemiešaj ani si nevšímaj ako sa k sebe správajú-ber to ako samozrejmost-ale ty taka ako su oni nikdy nebud-ber to ako školu života tvoj domov,všetko čo vidíš a cítiš si vlož do svojej pamete a nebud taká nikdy k nikomu teraz ani v dospelosti a niokdy nedovol nikomu aby bol taký ako sú oni k tebe!naučíš sa žit lepšie ako tvoji rodičia,len tým že vidiš ako oni žijú-a nemusíš potom v dospelosti trpiet pri nejakom blbom partnerovi-len preto,že si si myslela že každý je dobrý ako si ty-to je moj prípad,mala som aj mám dobrých rodičov,ale naivne som si myslela aj o iných ludí,že aj oni sú takí dopbrí ako moji rodičia a doplatila som na to!

rozhodni sa ako ty uznas za vhodne neboj sa odist a neboj sa ostat ked ta nebiju a daju ti jest....sama budes vediet len sa zbav strachu!neboj sa o mamu neboj sa o surodencov neboj sa o seba!ži podla seba....daj si sluchatka a pocuvaj hudbu ked sa zacnu hadat!alebo chod von ku kamaratkam,mas mnoho moznosti,a ked to uz nebude unosne-tak chod na policiu a oni ti pomozu!daju vas do domova a tam za vami rodicia budu chodit kludni

ešte dopíšem,prečítala som si aj radu od psychologa-je tiež m,už,určite ignoruješ jeho reči!ja určite...

ale v jednom má pravdu,že po čase nájdeš muža ktorý ta bude velmi milovat-lebo každí niekoho nájde-je len na čase kedy príde je to vo hviezdach-ten čas,ale dávaj si na seba pozor!vnímaj ho ako tretí nezaujatý ani nezamilovanýy človek to ti pomôže rozhodnút sa,či ti ten ktoprý ta v buducnosti bude milovat stojí za to,aby si ho ty milovala takeho aky je,lebo jedno ti poviem-NIKOHO NEPREROBiš,a nikto sa nezmení,každý je užn dopredu vymyslený je len otázka času,kedy ti kto ukáže svoju pravú tvár!!!!toto si pametaj do smrti!potom sa nesklameš...ani nezraníš...lebo budeš čakat neočakávané a budeš vediet ako reagovat alebo konat v tej či onej situácii...vela štastia štastnej nielen peknej viktorii praje luboslava-už konečne oslobodená zo závislosti na mužovi-mužoch....

ahoj viktoria,zdraví ta luboslava

nie si nenormálna!máš čas na mužov!nerob stejné chyby ako ja,že som sa príliš rýchlo chcela stat ženou milovanou ženou,ja tiež zmýšlam o mužoch podobne ako ty,a tiež nie som lesba,mám 51rokov,a už v tvojich rokoch som mala frajerov,za mnou sú dve manželstvá,mám dvoch synov a vychovala som ich tak,aby neboli taký blbý ako sú ostatní muži!hnusia sa mi tak isto ako tebe,sú to len sexy stroje a ženyim musia slúžit!a predvádzat sa vo svojej kráse-sú to stroje bez mozgu-muži!okrem mojich synov,otca mám dobrého aj ku mne aj k mame,ja nemám taký život ako máš ty,ale za to sa na mňa lepili typy mužov čo sú podobní tvojmu otcovi!ale zatočila som s nimi-podla svojho-i keď som si od nich dala dost dlho skákat po hlave,nie ako teraz od roku 2010 mám každého muža na háku!a je mi takto skvele!škoda že som to neurobila od začiatku -preto ti aj závidím,že máš to štastie a si štastná,lebo nie si závislá na mužovi!mužoch!ja som si svoje prešla a ty si štastná žena,že si si to uvedomila už v trvojich 18rokoch!len tak dalej a nedovol aby ta akýkolvek muž ovládal!je to tažšie zbavit sa ovládania mužmi,ako ich nenávidiet!ja ich už nevnímam,beriem ich ako živé bytosti a nič si nerobím z ich myslenia alebo činov-ja ich ignorujem-hahaha

Tiež zháňam informácie ohľadom štúdia Psychológie. Maturovala som minulý rok a prihlášku som si dávala na UKF do NR a viac to už neurobím. Tá škola ma hrozne sklamala. A keď si nemala výborné výsledky na strednej tak to budeš mať zbytočné....podla mňa....

Stěžejní význam článku shledávám v osobní zkušenosti autora s tímto psycho - somaticko -sociálním onemocněním. Závažnost tématu vyplývá také z emocionálního náboje, který celý článek provází. Tím zaručeně vzbudí pozornost a získá srdce mnoha čtenářů.

Odborné vymezení symptomatologie duševního onemocnění přiřazuji k alarmu pro společnost, který může podněcovat k včasnému uvědomění a řešení potíží.

Dále bych vyzdvihla úvahu o prevenci. Konkrétně oploštělost společnosti vůči verbální komunikaci tzv. live, neboli dovolím si použít krásný obrat face to face, a to z důvodu masivního rozvoje technologie a médií. Je smutné, že to, co nás kladně/negativně pohlcuje uvnitř, nedokážeme vyjádřit, natož neumíme radost/bolest sdílet!

Markantní jádro článku nalezneme prostřednictvím překonání životní krize a díky vítěznému boji s ohněm! Každý z nás může v životě prožít ztrátu různého charakteru a druhu (např. někoho blízkého z rodiny, životního partnera, zaměstnání), dostat se do krizové situace, někoho může zasáhnout vážné/vážný onemocnění/úraz, které/který zapříčiní trvalé následky. Do cesty se nám rovněž mohou postavit rozmanité překážky, které nás vyzývají k tomu, abychom se je pokusili překonat a zničili jsme je. Na druhou stranu kladně hodnotím apel, který boří mýty o občanech, kteří mají z vnějšího pohledu ,,vše“. Deprese se opravdu dotýká celého společenství.

Nejvíc jsou plány do budoucna, které se dozajista stanou zdrojem inspirace pro čtenáře. Důležité je doporučení k udržování kontaktů s rodinou, eventuálně s přáteli, k otevřené komunikaci o problémech.

Poslání našeho bytí lze spatřovat v objevování a rozdávání světla, energie a radosti. Především je naším údělem umění včas a efektivně pomoci sobě a druhým.

Autor motivuje k rozhodnutí žít a nevzdávat se, což je bezvýhradně zásadní. Mgr. Adéla Hátlová.

ahoj, určite by si mi veľmi pomohla, tak ak by si chcela tak sa mi prosím ozvi na môj email horvathova.erika@centrum.sk

Dobrý de?, viem že ?o ste písali je ur?ite pravda. No ja sa môžem snaži? ko?ko chcem, je to tu úplne iné prevláda tu disharmónia... No velmy pekne ?akujem že ste napísali a za ochotu pomôc? , ve?my si to cením